Mnichovské hadce
Tato naučná stezka byla vybudována základní organizací Českého svazu ochránců přírody Kladská a byla slavnostně otevřena 28. září 2008. Projekt stezky z větší části financovala společnost RWE Transgas Net v rámci svého programu Blíž přírodě.
Naučná stezka nabízí turistům prohlídku jedinečných přírodních krás Slavkovského lesa, seznamuje je s největším hadcovým komplexem v Čechách a zároveň s jednou z nejpozoruhodnějších lokalit chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Hadec (serpentinit) je metamorfovaná hornina, vzniklá přeměnou silně zásaditých vyvřelých hornin. Jeho skalní výchozy hostí vzácná rostlinná společenstva, zde mimo jiné endemickou rostlinu rožec kuřičkolistý. Výskyt hadce rovněž ovlivnil složení podzemních vod a tzv. kyselek, které zde hojně vyvěrají a o nichž naučná stezka také informuje. Stezka je vedena nedaleko obcí Prameny (okres Cheb), Nová Ves, Louka a Mnichov. Území mezi Prameny a Mnichovem je z přírodovědného hlediska jednou z nejzajímavějších oblastí v CHKO Slavkovský les.
Stezka s poměrně malým převýšením má délku 12 km a vede převážně po zpevněných lesních cestách a silnicích. Trasa stezky není koncipována jako klasická naučná stezka vedená pouze v terénu. I když se jedná o naučnou stezku určenou pro pěší turistiku, nenáročný terén s poměrně mírným převýšením (nejvýše položené je zastavení č. 2 – 800 m n. m., nejníže položené je zastavení č. 6 – 670 m n. m.) je tak vhodná i pro cyklisty (lesní pěšiny a cesty nebo minimálně frekventované silnice III. tříd). Větší provoz je jen v úseku, který vede po silnici č. 210 Prameny – Mnichov. I zde však projede většinou jen pár aut za hodinu. Naučná stezka není v terénu nijak značená, její část vede po zelené turistické trase Prameny – Bečov n. Teplou. Na každém informačním panelu stezky je však mapka s vyznačením umístění jednotlivých zastavení. Do blízkosti většiny zastavení je možné dostat se autem po silnici. Jednotlivé části stezky se dají projít nezávisle na sobě. Na její trase je 9 zastavení (u každého zastavení je informativní tabule).
Zastavení:
- Úpolínová louka (NPP chrání druhově bohatou mokřadní louku s řadou chráněných rostlin. Vstup po cca 100 m dlouhém dřevěném chodníku s odpočívadlem na konci.)
- Křížky (NPP Křížky chrání vzácná rostlinná a společenstva na hadcových skalkách).
- Dlouhá stoka (Kulturní a technická památka pro účely dobývání a zpracování cínové rudy v důlním revíru Horní Slavkov a Krásno). Jedinečný doklad o dovednostech našich předků.
- Hadec (Informace o tom, co je vlastně hadec; exkurze do geologického vývoje serpentinitu -hadce, který dal vzniknout unikátnímu, přírodně a geologicky významnému území)
- Brusírny hadce (Jak horninu připomínající hadí kůži využívali předkové, zejména kameníci. Historie zpracování a využití hadce k dekorativním účelům, historie zdejších brusíren hadce.)
- Pluhův bor (NPR chrání ve Slavkovském lese nejrozsáhlejší přirozený hadcový bor s řadou drobných hadcových výchozů.)
- Grünská kyselka (Seznamuje návštěvníky s historií stáčení kyselek v okolí Nové Vsi.)
- Dominova skalka (Hadcový výchoz se zbytkem vřesovišť, přírodní památka pojmenovaná po českém botaniku Karlu Dominovi.)
- Novoveská kyselka (zastávka u bývalé stáčírny minerálních vod)
Kynžvartské kyselky
Tato naučná stezka byla vybudována ZO ČSOP Kladskou v roce 2007. V roce 2015 byla opravena Lesy ČR, s.p.
Naučná stezka vede začíná asi 1,5 km jihovýchodně od Lázní Kynžvart u silnice ve směru na Valy. Zhruba 2 km dlouhá trasa vede nenáročným terénem a zavede Vás postupně ke třem přírodním vývěrům kyselek.
Místní lidé je odedávna pili a udržovali jako studánky. Po odsunu Němců se začaly tyto prameny vytrácet z povědomí, zanášely se a zanikaly. K jejich znovuobjevení přispěl nadšenecký a objevitelský elán členů naší organizace a dalších dobrovolníků. Kyselky se podařilo nejenom objevit, ale některé také vykopat, zrekonstruovat a zpřístupnit.
Prvním pramenem, kam se dostanete po odbočce, je Jezevčí pramen. Vlhkým olšovým luhem Vás k němu bezpečně dovede poválkový chodník.
V pořadí druhé jsou Liščí prameny, zachycené dvěma dřevěnými jímkami čtvercového půdorysu. Ohrožení pro tyto prameny představuje blízký potok, který obě jímky často zaplavoval. V roce 2001 byl proto jeho tok v rámci rekonstrukčních prací sveden bokem.
Kančí pramen se nachází až na úplném konci naučné stezky. Až do roku 2002 se o něm nevědělo, svou existenci prozrazoval unikajícím oxidem uhličitým. Výkopové práce odhalily zřídlo až v úrovni 2 m pod terénem, kde se k překvapení všech zúčastněných nacházela stará dřevěná jímka v podobě soudku.